Drážďanský filharmonický sbor - hudebně-literární večer – Chci vydat svědectví

Informace o akci

Drážďanský filharmonický sbor, těleso čítající zhruba padesát pět členů, se projektům budujícím povědomí o historii, evropské umělecké tradici a společenské odpovědnosti věnuje soustavně již více let.

Hudebně-literární večer, který posluchačům nedá vydechnout, připravil Drážďanský filharmonický sbor pod vedením zkušené sbormistryně Iris Geißler, mezzosopranistka Anna Moriová z Českého Krumlova a pražský klavírista Martin Levický. Všichni účinkující se spojili, aby posluchačům přiblížili hrůzy druhé světové války i etapy před ní, kdy byli Židé postupně připravováni o lidská práva. Kulturní událost tím získává vzdělávací přesah.

Literární složku tvoří úryvky z děl spisovatele, romanisty, filologa a profesora Technické vysoké školy v Drážďanech Viktora Klemperera (1881–1960). Klemperer nebyl jenom Němec, byl také Žid, a tak tvrdě zakusil profesní degradaci, všudypřítomný útlak i nutnost opustit domov. Nepřátelské nálady nazíral s vnímavostí umělce, jak je patrné zejména z jeho deníkových zápisů z let 1933–1945, a s analytickou precizností lingvisty.

Deníky publikované pod názvem „Chci vydat svědectví“, v německém originálu „Ich will Zeugnisablegen bis zum Letzten“, patří ke stěžejním dochovaným výpovědím o každodennosti v mrazivé realitě nacistického Německa. Klemperer rovněž využil své schopnosti přesně pojmenovat skutečnost, prohlédnout podstatu mlhavých vyjádření a odfiltrovat populární eufemistické lži, aby vydal analýzu jazyka nacistické propagandy LTI – Lingua TertiiImperii.

Skladatelé, jejichž díla během napínavého večera zazní, nebyli vybráni náhodně – sborové skladby italského barokního skladatele Salomone de Rossiho se provádějí v synagogách tak pravidelně, že se staly neoficiálním symbolem synagogální hudby. Také jméno Felix Mendelssohn Bartholdy bývá připomínáno v souvislosti s židovstvím, německá společnost éry raného romantismu totiž přikládala etnickému původu větší váhu než křtu a snaze o asimilaci, a dlouhodobě zakořeněný antisemitismus poté vystupňovala nacistická ideologie. Jejím vlivem se komponisté Gideon Klein a Viktor Ullmann, jejichž díla budou na koncertu taktéž provedena, dostali do koncentračního tábora Terezín. Přestože v současnosti statistiky neúprosně hlásají vzestup protižidovských nálad, Matthew Lazar, Kenneth Lampl a někteří další vzdorují svou nezakrytě židovskou hudební tvorbou posuzování lidí na základě etnického původu, jazyka či víry.

Hudba se zde stává nejenom nositelem emocí, ale i nástrojem zachování vzpomínek, povzbuzení kulturní paměti a židovské identity. Ačkoliv je možné člověka připravit o vnější svobodu, nelze zabránit šíření myšlenek, a to ani těch hudebních, vyvěrajících ze svobody vnitřní.